pondělí 9. prosince 2013

Štěstí na dosah - Irena Petříková

Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 224

Ireně se splní přání - společně se dvěma kamarádkami odlétá na prázdniny do vysněného Londýna. Města, ve kterém září spousta hvězd nejen na nebi...
Irena v něm prožije svůj sen, lásku i smutek. Podaří se jí najít svoje štěstí?
Také jste někdy snily o klukovi z plakátu? Co byste dělaly, kdyby stál najednou před vámi?

Omlouvám se, nešlo se vyhnout spoilerům...













Neskutečně nadaná a krásná Irenka a její dvě nejlepší kamarádky spolu odlétají do Londýna, kde mají brigádu ve Starbucksu. Jenom na dopoledne - no nezní to skvěle? A co teprve když si za Irenkou přijde pro kafe sám slavný Harry Stilles a Irenka ho okouzlí. Ale to by nebylo ono bez "pořádného" milostného trojúhelníku. Kdo tedy bude pro Irenku ten pravý?

Hlavní hrdinkou je Irenka. Takže v podstatě sama autorka. Z celé knihy bylo velice zřejmé, že přesně něco takové by chtěla autorka sama prožít - a tím horší celá kniha byla. Irenka se popsala jako neskutečně dokonalou a všemimilovanou krásku s mírami modelky a dokonalými vlasy (vážně! Harry o jejích vlasech přemýšlel opravdu často). No a hlavně opatrně na oslovení. Nikdo jí v knize neřekl jinak než Irenko. Psáno bylo z více pohledů - mnohdy o stejných věcech. V některých knihách to bývá super, ale co myslíte, že to bylo tady - hrůza a děs! Číst pořád a dokola o tom jak si všichni myslí, jak je Irenka super - jako vážně?! - a jak strašně ju obdivujou. Už mi z toho normálně hrabalo. A navíc všechny ty postavy byly nehorázně ploché a nijaké. A Harry - chudáček Harry. Jestli kluci přemýšlí podobně jako on, tak to teda potěš koště! Když autorka neumí psát ani pohled Irenky, tak proč se pouští sakra do pohledu kluka? Vždyť kdyby kluk takhle přemýšlel, tak by musel bejt teplej, jinak si to neumim ani představit. A kdybyste věděli, kolika klukům se Irenka zalíbila během několika dnů, tak se asi skácíte ze židle. A z toho počítejte s dvěma celosvětovýma star. A z Neilla udělala někoho, kdo si chce jenom nezávazně užít - chápete to?! Člověk by řekl, že když poslouchá 1D, tak o nich bude také něco vědět. Třeba jak se správně píší jejich jména. Seznamte se s novými One Direction: ZackNeill, Harry, Liam a Luis! U Harryho, kterého napsala dobře, musela autorka pokonit alespoň příjmení. Takže nejlíp z toho vyšel Liam, na kterém se nedá nic zkazit.

A to byly teprve postavy. Co se týče děje to bylo snad ještě horší, pokud tomu jste ještě schopni věřit. Už první setkání Harryho a Irenky bylo do nebe volající a co teprve další průběh jejich super reálného vztahu a kdy Harry pomohl Irence na cestě ke slávě na základě jedné písně a ona se velice brzy stala neskutečně slavnou. No dobře - kromě toho, že to byla neskutečná hrůza, s tím bych ještě zvládla žít. Ale ten konec mě úplně oddělal. Smíchy. No zkuste to pochopit. Autorka psala v ich formě, spadlo letadlo, kterým letěla a nehodu bohužel nepřežila. Přesto zvládla napsat toto:

Dopad na zem byl velmi tvrdý.
Slyšela jsem ještě vzdáleně dětský pláč, křik hysterických matek, které hledaly svoje děti, slyšela jsem muže, kteří se snažili vyprostit ostatní, ale nikdo se ven nedostal.
Někteří se asi zbláznili před dopadem, někteří až potom, někdo jen potichu plakal, jiní si skoro vyřvali hlasivky. Ale všechny nás spojovala jedna věc. Jistá smrt.
Letadlo se po dopadu rozlomilo a jedna část okamžitě explodovala, další část dopadla takovou silou, že většina cestujících zemřela na různá vnitřní zranění dřív, než přijela záchranka.
Celkem nehodu přežilo jen 8 lidí.

Omlouvám se za poněkud delší úryvek, ale musela jsem vám tu dojemnost vypsat celou. Nad tímhle jsem se chechtala tak, že jsem musela vypadat jako totální magor, ale co už. A tady mám pro vás úspěšné pokračování. Těžko říct jestli lepší nebo horší. Zkuste si to představit, když letadlo jenom explodovalo:
Je den, kdy ji uvidím naposledy...

Má bílou sametovou pokožku, světlejší než normálně. A vlasy jí splývají kolem hlavy v jemných zlatohnědých vlnkách. Leží v bílé rakvi, která je barevně pomalovaná, to si prý vždycky přála. Měla stejně praštěné nápady jako její maminka.
Jednou spolu plánovaly, jaký chtějí pohřeb a rakev. Tenkrát to obě braly jako legraci.
Na sobě má krásné flitrované šaty, které měla ve svém prvním klipu. Vypadá nádherně, jako by každou chvilkou měla otevřít oči. 
***
Ještě jsem jí ustřihl kousek vlasů.

No to bylo tak dojemné, až se z toho člověku dělá špatně. A tohle si představte v celé knize a pořád dokola.

Na knihu jsem četla spoustu recenzí a přečíst jsem si ji chtěla jenom ze zvědavosti - a taky kvůli pěkné obálce (která bohužel nepřebije hrůzu celé knihy). A málem jsem u té hrůzy umřela smíchy! Smutné je, že nic jiného než se té hrozné knížce smát, nebylo možné. Vlastně vůbec nerozumím, proč tuto knihu nakladatelství vydalo. Jako hodně střelená fanfiction někde na blogu - no budiž. Ale nechat to vydat? Autorka podle mě nepíše nijak světoborně - ale dle postavy Irenky soudím, že má o sobě dost vysoké mínění. 1D miluju - jsou úžasní. Ale to co s nimi autorka provedla v téhle knize mě normálně urazilo za ně. To mě snad z celé knihy popudilo nejvíc - to co s těma klukama provedla. Za mě - kniha byla totální propadák a slovo kniha je jen tak mezi náma velice nadnesené. Připadá mi hnusné dát knize nula bodů, tak dávám jeden, ale teda - nikdy více.

Moje hodnocení: 1/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

5 komentářů:

  1. Musím souhlasit všemi deseti hrůza, ale co naplat, jak mi to přišlo jako recenzní výtisk musela jsem to dočíst. Ale trpěla jsem u toho! :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem v úplně stejné situaci :D A trpěla jsem tím víc, že 1D mám fakt ráda a autorka s nimi provedla něco takovýho - no fuj :D

      Vymazat
  2. Souhlas! Je to hlavně hroznej kýč. Chci s ním být. Ale bojím se. Pořád, pořád dokola. Louskala jsem se tím asi 14 dní!! A to mi na stole leželo Deliruim, které je stokrát lepší, než tohle. Celkově se mi chtělo blít, jak je Irenka perfektní:) Prostě strašnej kýč.

    OdpovědětVymazat
  3. já nevěřím svým očím, jak může někdo něco takového stvořit a pak i vydat.

    OdpovědětVymazat
  4. Jen...Irenka ta jména zkomolit musela, aby jí ta kniha mohla vyjít.
    Ale to jí nějak nedodává na kvalitě. Také jsem si lámala hlavu nad tím, jak takto může přemýšlet kluk. Vždyť tak nepřemýšlím ani já, a to jsem dívka!
    A ještě jedna věc- Irence se zdá sen. Sen, který popisuje více postav. Úžasná kolektivní mysl.
    A...je to asi věc, která urazila jen mě, ale to, co napsala o metalistech, mě neuvěřitelně pobouřilo. Já jsem metalistka, a lidé ke mně chodí pro rady. Naše Irenka očividně nikdy opravdový metal neslyšela...

    OdpovědětVymazat