sobota 22. června 2013

Spoutáni osudem - Alice Moon

Série: Krvavá romance
Díl: třetí
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 248

Sára Dustina vysvobodila a zdá se, že prokletí věčnosti je definitivně zlomeno. Žádné nebezpečí jim už nehrozí. Tak proč oba pociťují, že není všechno v pořádku? Jako by jejich životní energie vystačila vždy jenom pro jednoho z nich a druhý musel trpět. Navíc se kolem nich nepozorovaně svírá kruh nenávisti a pomsty. Jak poznají, komu mohou věřit? Budou spolu někdy opravdu šťastní?













Dustin se napil Sářiny krve, která ho vysvobodila od věčného života. Ale něco se děje. Každý z nich je zdravý jenom když ten druhý spí. Snaží se hledat odpovědi, ale brání jim v tom všichni ti, co si je Dustin zvládl za svůj nesmrtelný život znepřátelit. Především tedy Emilie, jejíž zloba kazí snad vše. Ale i další. May, která Dustina tolik nenávidí, protože ji připravil o toho koho milovala. A Jonathan, který miluje Sáru z celého srdce a tím pádem Dustina také zrovna nemiluje. Co ale bude zamilovaný páreček dělat, když jim stále někdo bude bránit ve štěstí? A mají vůbec nějaké šance, že Emilii porazí?

Postavy v knize. Hlavní hrdinové, o kterých se vesměs vypráví, jsou Sára a Dustin. Ještě jsem se tak úplně nerozhodla, kterého z nich mám radši, protože oba jsou příšerní. Celkově nevím, co se stalo. První díl nebyl nic moc, ale v druhém to bylo doopravdy lepší, takže by mě zajímalo, co autorka v tomhle díle vyváděla, že se jí povedlo klesnout ještě pod první díl. Především co se hrdinů týče. Sára je snad ještě naivnější a zamilovanější a Dustin teď když je zase člověk se pořád myšlenkami toulá někde v minulosti a k tomu, jak se seznámil s Emílií. To vlastně byli asi nejhezčí části knihy - ty z minulosti. Celkově mě tu postavy lezly docela krkem. A nemyslím jenom hlavní hrdiny, i když ty asi především. Ale třeba May. Teda já chápu, že má vztek a tak podobně, ale chovala se tu jako úplná psychopatka. No a Jonathan. O tom teda pomalu ale jistě začínám ztrácet dobré mínění. V tomhle díle se teda zrovna nevyznamenal. Stejně je v knize jenom proto, aby tam byl nějaký náznak trojúhelníku - to je můj pocit z Jonathana, který mi byl v prvním díle ještě docela sympatický.

Autorčin styl psaní je podle mě čtivý. Sice místy hodně jednoduchý - a to tak, že není těžké prohlédnout, co se bude dít asi ke konci a jak to asi dopadne - ale čte se doopravdy dobře. Na můj vkus ale autorka až moc řešila ten vztah, co je mezi Sárou a Dustinem. Nápad nebyl zase tak špatný. Láska, která vás vrátí do života a tak. To by bylo v pohodě. Ale v tomto díle mi to najednou začalo připadat až moc přitažené za vlasy. Vždyť se na sebe párkrát podívali, jednou políbili a hned z toho byla láska až za hrob? No to teda nevím. Tuhle jednoduchost trochu prosvětlují Jonathan a May a Emilie docela hodně, ale jak už jsem psala všechny postavy tu byly prostě otravné, ať dělaly, co dělaly.

Tuhle knihu bylo skutečně těžké přečíst. Ne kvůli autorčině stylu psaní, protože ten je dobrý - trochu podobný autorce Upířích deníku - ale doopravdy dobrý. Ale všechny ty divné zápletky a taková celková jednoduchost knihy, žádný vtip a postavy, které se chovaly jako blázni - bylo toho trochu moc. U konce mi pak vyloženě šokem spadla brada - nejsem si jistá jestli ten šok byl příjemný nebo nikoliv. Nevím, ale připadá mi to jako by autorka plánovala další díl, protože jinak si to doopravdy neumím vysvětlit. Stejně si myslím, že to tady měla nějak zakončit a dát příběhu sbohem, což doufám, že má v plánu, i když ten konec je fakt divný. Celkově nevím, co si o knize myslet. Byla zvláštní, ale to je vlastně celá série. Nejhezčí byl druhý díl a z tohoto jsem na rozpacích. Jako hodně odpočinková kniha by to ale nemuselo být špatné.

Moje hodnocení: 4/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat