neděle 12. května 2013

Prokletí titánů - Rick Riordan

Série: Percy Jackson
Díl: třetí
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 336


Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš...
Že patřím do Tábora polokrevných, už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis?
Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa.
Vezmeme tě s sebou, chceš?








Percy se spolu s Annabeth a Thalií vydávají za Groverem, který jako většina satyrů má teď na práci hledat nové polokrevné, ale na internátní škole, kde objeví polokrevné sourozence, potřebuje pomoc. Ze šlamastiky, kterou při jejich záchraně nechtě způsobí, jim pomůže bohyně Artemis se svými Lovkyněmi, ale Annabeth je unesena hroznou příšerou. Artemis musí vyrazit po stopě záhadné příšeře a své pomocnice pošle do Tábora polokrevných s Percym a Thalií. Uběhne den a Orákulum vyřkne proroctví, které má dopomoci k nalezení bohyně Artemis. A jak do toho všeho zapadá Annabeth?

Kniha je opět vyprávěna z pohledu Percyho. Už je mu čtrnáct let a pomalu, ale jistě dospívá, což už v tomto díle bylo docela patrné. Pořád je hodně zbrklý a unáhlený a hyperaktivní a do problémů se dostává až překvapivě lehce. Skoro jakoby hned, jak vidí nějaké nebezpečí, do něj musel skočit po hlavě. Ale Percyho popisy a vůbec Percyho osobitý pohled na věc jsou na knize jedno z největších plusů, protože Percyho jsem si prostě zamilovala. Možná s tím má i co do činění, že drzost, prudkost a přitom vtipnost se dá spojit do jednoho. Každopádně je Percy přátelský a obětavý a jako hlavní hrdina je skvělý.

V knize se spolu s postavami, co už známe, objeví také hromada postav nových. Především tím pak myslím Thalii, Lovkyně a sourozence Biancu a Nica. Thallie jakožto Diova dcera je pro příběh hodně důležitá, i když mi připadá, že ji beru jenom za jakousi náhradu za Annabeth. Nevadila mi, ale nezvládla jsem si ji oblíbit jako Annabeth, která tvořila s Percym absolutně dokonalou dvojku. Co se týče Lovkyň - ty jsou velice zajímavé a pro celý příběh nejen dobrým zpestřením, ale i skvěle zabudovaným článkem celé knihy. A sourozence Biancu a Nica - oba jsem si vesměs oblíbila, hlavně Biancu.

Autorův styl umí velice dobře zaujmout. Percyho charakter, autorovy vtípky i samotný vtip - to všechno je natolik úzce propojené, že si to prostě nejde nezamilovat. Kniha možná nebyla tolik akční jako předešlý díl, ale myšlenka a spád a neuvěřitelně lehce čtivý styl psaní z toho všeho udělaly knihu, která je absolutně bezkonkurenční nejen co se originality týče. Dějová stránka je navíc tak úžasně propletená a pořád to všechno dává smysl. Ale jedna z vůbec nejlepších věcí na knize byla ta, že všechny nové postavy i ty starší mají svůj příběh, takže čtení není nudné a není to jenom o hledání Artemis a Annabeth. A další taková věc je ta, že se mi strašně líbí, když se na scéně objeví některý z bohů a chová se jako člověk - to jsou skvělé okamžiky. Co se týče obálky. Já už jsem si na ně tak zvykla, že se mi ty obálky k ději a knížkám tak hodí až se mi vlastně líbí.

Vždycky když začnu číst další díl Percyho se strašně bojím, jak se to bude dál číst a kdesi cosi a potom nakonec zjistím, že je to absolutně zbytečné, protože Percy je perfektní. A navíc mě řecká mytologie zajímá, takže se jedná i o osvěžující způsob učení. Celkově tuto knihu - vlastně celou sérii, když to tak vezmu - můžu jenom doporučit, protože něco takového jste určitě ještě nečetli a ani nevíte o co tím pádem přicházíte! ;)

Moje hodnocení: 10/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat