středa 6. března 2013

Pandemonium - Lauren Oliver

Série: Delirium
Díl: druhý
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 304

Po útěku se Lena ocitne v Divočině a musí se smířit s faktem, že vše, co doposud prožila, lidi, co znala - to všechno je už jen minulost a neexistuje žádné předtím. Připojuje se ke skupině Nežádoucích, kteří mají v úmyslu proniknout do světa "za plotem", kde se zúčastní velké demonstrace. Tu uspořádal ABAD - Amerika bez amor deliria - organizace hlásající nevyhnutelnost léčby. Když se však Lena setká s Julianem, synem zakladatele ABADu, klukem, jenž zosobňuje všechny její hodnoty, ani netuší, že se jejich osudy zkříží víc, než by si kdy pomyslela.









Lena s Alexem se pokusili o útěk do Divočiny, ale nakonec skončila Lena v Divočině úplně sama s tím, že její staré já už neexistuje. Za plotem se však zraní a pomůže jí skupina Nežádoucích, ke které se Lena přidává. Zjišťuje, že život za plotem opravdu není jednoduchý, ale že z druhé strany je jim poskytována spousta věcí a k tomu všemu, že tady se o minulosti nemluví. Minulost neexistuje. Je jenom teď a potom. A budoucnost se rozhodnou ovlivnit. Tři nežádoucí - mezi nimi i Lena - se tajně vydávají na druhou stranu plotu, kde dostávají vše potřebné a pak prostě splynou s ostatními vyléčenými. Po čase se koná velká demonstrace ABADu, kde se Lena opět setká s Julianem - synem zakladatele organizace. Vše se ale nečekaně zkomplikuje v momentě, kdy Lena poslouchá rozkazy.

Kniha je psána v ich formě. Celé vyprávění je potom rozděleno na "tehdy" a "teď", což jsem zprvu považovala za docela dost odvážné s autorčiny strany. A taky jsem se celého toho pojetí příběhu dost obávala. Ale líbilo se mi to. Navíc je každá kapitola plná hrdinčiných pocitů a myšlenek, což z ní v mnoho místech dělá dost emotivní. I když mi zprvu dost vadilo, jak málo tam bylo zmíněno něco o minulosti tzv. na druhé straně plotu. Já vím, že to souvisí s Leniným novým já, ale to přece neznamená, že to všechno najednou neexistuje a že na to hrdinka najednou vůbec nemyslí. Takové největší záblesky vzpomínek byly především na Alexe a i těch bylo málo, no a párkrát na sestřenici Grace.

Už dřív jsem v recenzích na tuhle knihu četla, že je tu Lena jiná. Taková dospělejší, míň melancholická a sebevědomá, což se projevuje hodně po té demonstraci. Ze začátku jsem ani nevěřila, jak je Lena najednou silná hrdinka. To ještě víc podtrhovalo z "teď" do "tehdy". Protože v tom prvním už se setkáváme se zcela novou Lenou (i když ne zas tak doslovně) a v tom druhém, čím vším si musela projít, aby se z ní stalo to, co je "teď". Každopádně musím říct, že mi tu Lena skutečně sedla celkově jako hrdinka, i když už v minulém díle jsem si ji oblíbila.

Co se ostatních postav týče, je na co se těšit. Je jich tu spousta nových ze strany Nežádoucích, ke kterým se Lena přidala. Například Ravena nebo Tack. No ale úplně nejdůležitější novou postavou je tu Julian, o kterém se zmiňuje i oficiální anotace. Nejdřív jsem absolutně netušila, co si o něm myslet, ale dost mě udivilo, jak mé odhodlaní, o tom jak moc byl Alex úžasný a že si Juliana prostě nesmím oblíbit, šlo do kytek každou další kapitolou v "teď". Líbilo se mi, že autorka z něj nedělala žádného hrdinu, ale prostě obyčejného kluka, který se nedostal moc mezi lidi - leda tak v ABADu (a uznejte samy, jak dobrá je to společnost) - a především mezi dívky stejného věku. V podstatě tu byl jako dívka v nesnázích a mě se to líbilo, protože on je fakt neskutečně úžasnej a jinej než Alex.

Co se děje týče, autorčin nápad s "tehdy" a "teď" považuju za dost dobrý a takový příjemně oživující celou knihu. V tom, co bylo, byly většinou krátké kapitoly a potom jsme vždycky skočili do New Yorku. Autorka slibovala, že v tomto díle bude mnohem více akce a já si myslím, že se jí to povedlo. Navíc autorčin styl psaní je stále stejně lehce čtivý, je tam méně přímé řeči než vypravování a hrdinčiných myšlenek. Autorčin styl je prostě hodně založený na popisech a různých metaforách. A mě se to tady v této knize strašně líbí.

Celkově se mi Pandemonium strašně moc líbilo. Delirium jsem dala deset bodů, ale pravda je taková, že tenhle díl se mi líbil ještě víc, i když měl o nějakou tu stránku míň. Dost možná s tím má, co do činění konec, který byl dost šokující a já v tu chvíli na poslední stránku koukala s otevřenou pusou a hned jsem chtěla mít po ruce díl poslední. Ale co ještě musím pochválit, je velice netradiční pojetí tak častého trojúhelníku, protože on už to ani trojúhelník nebyl. Takže nechápu ty co si stěžují právě na tohle. Každopádně tato kniha je ještě o třídu výš než první díl a já nemůžu nic jiného než Pandemonium doporučit.

Moje hodnocení: 10/10

Žádné komentáře:

Okomentovat