pondělí 11. února 2013

Zrádné hory Dragor - Michaela Burdová

Série: Poselství jednorožců
Díl: druhý
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 336

Vydejte se za dobrodružstvím do Lilandgarie, země posvátných jednorožců!
I když elfská princezna našla ztraceného posvátného jednorožce, její cesta ještě zdaleka nekončí. Musí se s jednorožcem dostat přes zrádné hory Dragor, kde vládnou draci, aby ho mohla vrátit k jeho druhům. Avšak její přítel Veragorn před ní a přáteli něco skrývá. Tajemství, které může ohrozit soudržnost celé družiny. Království mezitím musí čelit blížící se válce s Černým čarodějem, jehož ohromná armáda se chystá zničit celou zemi. Jediná záchrana teď možná leží v rukou nevyzpytatelných draků.









Dobrodružství s jednorožcem pokračuje. Městečko Walos a elfy postavený hrad Santiel jsou převráceny vzhůru nohama. Armáda nestvůr tu bude, co nevidět. A co hůř - zdá se, že černý čaroděj probudil i Takry. Naděje na záchranu království jsou čím dál slabší. Na pomoc přijíždějí elfové, ale přesto jsou v značné menšině. Záchrana země dobra - překrásné Lilandgarie - teď závisí na dracích, jež nejsou ani na straně dobra ani zla. A právě to si dala za úkol výprava s jednorožcem. Draci vládnou a žijí v horách Dragor, přes které musí družina přejít. Teď však jde ještě o to, jestli draci vyslechnou princeznu Aranis - královnu země. Ke všemu si je celá družina vědoma toho, že přejít hory Dragor bude skutečně těžké. Navíc to vypadá, že je jim stále někdo v patách. A k tomu všemu Veraginovo tajemství, jež za žádnou cenu nechce prozradit.

Kniha je psána v er formě. Hned v první kapitole se ocitáme v městečku Walos, které se připravuje na bitvu a očekává brzký příjezd elfů. Každopádně šlo o takový poklidnější začátek a mě v něm asi milionkrát napadlo, o čem asi celá kniha bude, když název nese jméno tamních hor. Vlastně by se dalo říct, že celý začátek byl i dost takové opakování toho, co se stalo v minulém díle, což bylo na jednu stranu fakt skvělé. Ale zase na druhou, když se vám jedna výpověď objeví na dvojstránce třikrát, je to trochu zarážející.

Hlavními hrdiny i nadále zůstávají Aranis a Veragin. Mezi nimi to stále jiskří, ale Aranis je si velice dobře vědoma svého údělu a proto se Veragina tak trochu straní. Celkově byla v tomto díle mnohem uzavřenější, tišší, ostražitější a odtažitější. A ono asi není čemu se divit, když má po svém boku posvátného jednorožce, jehož značnou část teď nosí v sobě a musí se ji naučit ovládat. Nejistota z nálezu jednorožce ji pustila, teď přicházejí pochybnosti ohledně moci, co nosí v sobě. A navíc stále častěji přemýšlí o tom, co Veragin skrývá, že se za to tak moc stydí a skrývá to, jak jenom to jde. No Veragin. Ten je pořád stejný. Miluje Aranis, bez ustání se popichuje se Snížkem, je bojovný a odvážný, ale tajemství, které střeží, je čím dál těžší a těžší.

Co se postav týče, v tomto díle se jich objeví spousta důležitých. Třeba Temasův strýc Zektor - vyprávění konkrétně o něm je velice časté, když autorka zrovna popisuje bitvu. Dále je tu Falienova snoubenka Kassandra, s níž jsme se podle mého v tomhle díle, jen tak trochu seznámili a v závěrečném, že už to bude normálně jedna z těch hlavnějších postav. Kassandra je navíc ohromně sympatická, něco v sobě má, i když jsem nejdřív tak úplně netušila, co od ní čekat. Zároveň seznámení s Falienovou sestrou Nelil mě nijak zvlášť neohromila. Co ta si o sobě myslí, to je... Určitě to byl autorčin záměr a třeba mi ještě v posledním díle ukáže, že není tak marná, povrchní a pyšná. Celkově se mi oživení postav velice zamlouvalo. A asi milionkrát jsem byla těmi postavami dost překvapená. Autorčiny postavy mám strašně ráda. Ta velikánská elfí dobrota může být sice místy trochu otravná, ale oni to mají prostě v sobě a tak se to musí brát.

Autorčin styl mě oslovil už v první knize, kterou jsem od ní četla. A tato knížka nebyla výjimkou. Míša má skvělou slovní zásobu, spoustu obratů a skvěle popisuje věci. To všechno je fajn. Jenom mě tu ze začátku místy přišlo a doopravdy mi to trošku vadilo, že třeba jednou tam bylo napsané, že jednorožec je přece dobro samo. A o kousek dál znovu a znovu. Prostě to bylo, jako by jsme si to my čtenáři nebyli schopní zapamatovat. Nejvýraznější to bylo ve vyprávěních o Aranis. A jinde skoro vůbec. Každopádně přes opatrnější začátek se knížka potom hodně rozjela. Jedna akce za akcí a takhle byly kapitoly stále mezi bitvou na hradě a tím, co právě potkalo skupinu. Celkově asi musím říct, že to všechno bylo tak nějak v rovnováze. Byly tam humornější části, akční a také ty oddechové a mě tam nic vyloženě nechybělo.

I když to může vypadat, že se mi kniha nelíbila tolik, jako první díl, není to pravda. Kdyby tady nebylo tolik zvratů a akce a tolik bych si neoblíbila Faliena s Kassandrou, asi by první díl vyhrál. Ale v tomto díle se toho tolik stalo, navíc to Veraginovo tajemství a na některé postavy jsem úplně změnila svůj názor. Obálka se mi také velice líbí - i když nechápu, proč nemá Aranis černé vlasy. No a ten konec. Už kvůli němu se mi kniha tak moc líbila. Protože ten prostě vyrazí dech. Myslím, že autorka skvěle píše a její příběhy a dějové linie jsou skvěle promyšlené, takže já za sebe určitě doporučuji!

Moje hodnocení: 9,5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat