sobota 26. ledna 2013

Věčná touha - Alice Moon

Série: Krvavá romance
Díl: druhý
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 272

Sára nyní zná Dustinovo temné tajemství. Je nesmrtelný a touha po lidské krvi ho postupně mění v monstrum. Zachránit ho může pouze pravá láska. Po smrti spolužačky Anny však Dustin zmizí a Sára, přesvědčená o tom, že jen ona ho může zachránit, se vydává do lesa za ním. Zde se ale skrývá krásná Emilia, kterou Dustin zradil a ona přísahala pomstu. Jaké nebezpečí Sáře hrozí? Převáží v Dustinovi jeho stále ubývající dobrá stránka, aby Sáru zachránil?












Potom co May vpadla do Dustinova pokoje a nařkla ho, že zabil spolužačku Annu, se Dustin skryje v lesích. Sára, která tam tehdy byla také, je strašně zmatená a vůbec neví, co si o tom má myslet. Na jednu stranu věří v Dustinovu nevinu, ale na tu druhou ji napadá, jestli svým odchodem nepotvrdil svou vinu. Za každou cenu se však nezdává myšlenky, že Dustin na ni myslí a že jednou určitě budou spolu. Až bude po všem a on jim konečně dá šanci. Vše je tím horší, že Sára vymámí z May pravdu a je zmatená ještě víc než kdy dřív. Tím víc, že je si vědoma toho, že se kolem ní něco divného děje. Ale co neví, že Dustin se skrývá v lesích a s ním také krásná Emilia, která mu přísahal pomstu poté co ji zradil. Dustin se s ní snaží bojovat, ale Emilia je zákeřná a její plány jsou mnohem rozsáhlejší a hlubší než si kdy kdo mohl myslet.

Kniha je psána v er formě a bez ustání se v ní střídají vyprávění o Sáře a o Dustinovi. A i přes tu třetí osobu je tu spousta obav, emocí, touhy a všeho toho zmatku, co se odehrává především v Sáře, ale i v Dustinovi. Rozhodně nejde o knihu, v které by bylo tolik dobrodružství a skvělých nápadů až by se vám z nich zatočila hlava. Tady je to skutečně všechno o těch citech, o postupném odhalování pravdy, o nenávisti k NÍ (hehe, už jsem to z té knihy asi chytla). A už jsem u jedné věci, která mi vadila už na prvním díle. Já chápu, že se autorka vším tím ONA, JÍ, JEJÍ a tímhle vším s velkým písmenem snažila poukázat na to, že to je fakt někdo, ale na těch stránkách to bilo do očí. A když už Dustin to jméno zvládl vyslovit, proč pořád to velké písmo?! Možná jsem jediná komu to vadí a přijde mu to divné.

Hlavní hrdinové knihy: Sára a Dustin. Teda já vám řeknu ti dva se k sobě takovým tím dost divným způsobem v podstatě hodí. Sára je hezká, tichá, má dobrý prospěch ve škole, žije jenom s mámou poté co její otec umřel na rakovinu a od té doby se cítí strašně osamělá a uzavřená a právě Dustin ji začal přitahovat natolik, že se z té své kukaně dostala. Dustin je velice pohledný upír, kterého kdysi proměnila právě Emilia a která mu nakonec přísahala pomstu a do které byl dřív zamilovaný, snaží se živit zvířecí krví, ale někdy je to doopravdy těžké. Dustin je osamělý a odtažitý a snaží se k nikomu příliš nevázat, aby Emilia neměla další způsob, jak by mu mohla ublížit. Jenomže to už se v minulém díle objevila na scéně právě Sára a v tomhle díle se to začne všechno ještě víc zamotá. Nad hrdiny mám takové neutrální pocity. Nepřirostly mi k srdci, ale vyloženě mi nevadí.

Celkově mám pocit, že autorčiny postavy jsou všechny takové zvláštní. Například Jonathan - celou knihu jsem neměla pocit, že bych o něm doopravdy něco věděla a zdál se mi podezřelý. Nebo May - tu už jsem začínala mít skoro ráda a fakt jsem s ní soucítila, ale to co udělala potom. Já fakt nevím. Autorčiny postavy jsou až tak ujetě nevyzpytatelné. Co se týče Sári mám opravdu neutrální pocity, když už bych ji snad mohla začít mít ráda, udělá nebo řekne něco naprosto mimo. Furt jenom ona a Dustin a pak se diví, že o svých blízkých toho ví tak málo. Postavy jsou zkrátka naprosto nevyzpytatelné a svým chováním místy velice podivné.

Co mě však na knize opravdu potěšilo, bylo Mayino vypravování. Minimálně když opomenu ten detail, že si pro ty útržky Sára chodila snad týden a že jsem někdy fakt nechápala všechny ty detaily, co Sáře vykládá. Ale konečně jsme se něco dozvěděli o její zášti vůči Dustinovi a fakt mě jí nakonec bylo líto. Ale pak řekla jednu pitomost a skoro mi přišlo, že ani Sáru nebere vážně. To k věci, co mě potěšila.

Za sebe můžu říct, že druhý díl má s tím prvním spoustu společného. Táhlé vypravování, nepřílišný spád, divné postavy, ale přesto se mi líbil víc než ten první. Vyloženě tomu nerozumím, ale prostě je to tak. Možná za to může ve finále dost ten konec, takových dvacet stránek? Z úplně dvou posledních stránek jsem tedy byla mírně řečeno rozpačitá, ale tak co. Rozhodně se nejedná o knihu, které vás dostane svou vtipnou stránkou nebo nějak romantickou. Spíš mi to přijde jako pokus o něco takového romantického, suchého. Rozhodně nerozumím přirovnáváním této knihy se Stmíváním. Kdyby autorka zvládla lépe ztvárnit celou tu myšlenku, mohlo by se jednat o skutečně povedené čtivo. Tím neříkám, že autorka neumí psát - některé pasáže byly fakt dobré - ale prostě tomu ještě něco chybí. Možná schopnost dát příběhu lepší spád a zakomponovat do něj víc akce, i když se tedy jedná o romanci.

Může to vypadat, že jsem knihu pěkně pomluvila a že na mě neudělala žádný závratný dojem. Ale úplně to tak není. Jak jsem psala, kniha měla svých pár opravdu hezkých pasáží, jisté zvraty tam taky byly a děj, přestože trochu táhlý, sám o sobě nebyl tak špatný. K tomu má kniha doopravdy hezkou obálku. Rozhodně hezčí než první díl, ať si říká kdo chce, co chce. Myslím, že žena na obálce má být Emilia. Nevím jistě, ale má takové kočičí oči a takový prohnaný pohled. Připadá mi tak. A navíc k tomu všechny ty růže a tak, působí to na mě příjemně. Celkově se jedná o oddychovou knihu, nad kterou nesmíte příliš přemýšlet.

Moje hodnocení: 6,5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat