středa 30. ledna 2013

Procitnutí - Lisa McMann

Série: Lovkyně snů
Díl: první
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 232

Ahoj,
jmenuji se Janie. Jsem normální sedmnáctiletá holka, až na to, že se od svých osmi let nekontrolovatelně propadám do snů ostatním lidem. Už mě to nebaví. Zvlášť pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Nemůžu se ani nikomu svěřit - neuvěřili by mi a mysleli by si, že jsem blázen. A tak žiju se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumím ovládat.
Nedávno jsem se propadla do hrozné noční můry. Ještě teď mi z toho tuhne krev v žilách. Poprvé jsem nebyla v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...








Janie nevede nijak lehký život. Její máma je alkoholička a mnohdy ji ve dne Janie ani nepotká, protože když nepije v obýváku u televize, tak vyspává v ložnici. Žijí bez otce a jediné co je drží od naprostého krachu, je podpora, jejíž valná část stejně znovu a znovu jde spíš na alkohol než cokoliv jiného. Z toho automaticky vyplývá, že Janie rozhodně nechodí oblékaná jako z módních časopisů ani podle poslední módy. Možná z toho důvodu a nebo možná proto, že jejich dům nepatří mezi nejlepší a nejudržovanější části města, nemá Janie moc přátel. Jedinou opravdovou přítelkyní je sousedka Carrie. No a jeden kluk, ale s ním je to doopravdy těžké a Janie ani sama neví, co to mezi nimi je. A k tomu všemu to čemu Janie říká prokletí. Není čemu se divit. Když v její blízkosti někdo usne, propadá se do jeho snů.

Kniha je psána v er formě. Zprvu je knížka taková pomalá a autorka nás seznamuje s životem hlavní hrdinky a především s tím, jak se to mělo s jejími sny. Hned v úvodu bych možná měla říct, že jsem od knihy čekala něco úplně jiného. Čekala jsem další naprosto bezchybnou hrdinku s perfektní rodinou a zázemím a kdovíjakou záhadu, že nebude Janie pomocí svých snů řešit. Ale Procitnutí patří mezi ty knihy, které se prostě odlišují, ale ve výsledku to zas až tak nevadí, protože i přesto se na nich toho dá spousta dobrého najít.

Jak jsem psala Janie nevede nijak lehký život a to se pochopitelně promítlo v jejím charakteru, chování, ale také v životě s ostatními dětmi. Janie kvůli své matce, a kvůli tomu že žijí jenom na podpoře a ona chce na vysokou, pracuje v domě důchodců (Heather Home), aby měla alespoň nějaké peníze. Co do povahy je Janie spíše uzavřená, ale statečná a průbojná - to někdy vede až k drzosti - a navíc má i velice obstojný průměr ve škole. Ale zároveň je někdy až moc prudká a reaguje unáhleně. Místy mi přišla i trochu praštěná. To byly především okamžiky, kdy byla s Cabelem (PS: to jméno se autorce fakt nepovedlo). Když to tak ale vezmu kolem a kolem, musím říct, že Janie patří mezi ty postavy, které obdivujete už kvůli tomu, jak se vypořádávají s tím, co se jim děje. Fakt bych se nechtěla někomu takhle propadat do snů.

Co se týče hrdinů knihy nejsem nijak zvlášť ohromená, ale taky to není žádný propadák. Díky schopnosti hrdinky jsme se o spoustě těch, co ji nemají zrovna v lásce, dozvěděli spoustu zajímavých věcí, které nám na ně mohli trochu pozměnit názor. Navíc nikdy nebylo tak úplně jasné, co od daných hrdinů čekat, protože jsme se s většinou nezvládli ani nijak zvlášť seznámit. A pravda je taková, že autorka se o to ani přespříliš nepokoušela. Nejvíc takový všelijaký dojem ve mě vzbuzoval Cabel - to jméno doopravdy nepochopím a stejně jsem ho většiny knihy četla jako Caleb a ani mi to nepřišlo divný. A místy mi tím jeho chováním a chováním hlavní hrdinky připadali oba jako malé děti. Ale zpátky. Po tom jednom snu, do kterého se Janie dostala ve studovně, jsem očekávala, že zrovna v tom bude ta hlavní zápletka a nakonec mě velice překvapilo, jak se to potom všechno rozvinulo.

Autorka, abych pravdu řekla, má vyloženě svůj styl. Jde o to, že co by další autoři rozepsali, aby jsme my čtenáři z té výpovědi něco měli, to Lisa napíše úsečnou jednoduchou větou. Ani si teď nevybavím jestli tam vůbec bylo nějaké souvětí, protože i když to bylo ze začátku opravdu divné a nezvyklé, nakonec jsem se do toho začetla a ději ani čtenářskému zážitku to nijak zvlášť neublížilo. Ale i když jsou věty velice strohé, co se děje týče, byla jsem poměrně spokojená. Ještě jedna věc však byla na autorčině stylu velice zajímavá. U každé kapitoly, zkrátka stále víme, jaký byl rok, jaký byl den a čas a kolik let bylo hlavní hrdince, takže se celou knížku orientujeme. Protože hned co se dostanete přes první kapitolu následuje právě ta část, kdy se dozvídáme, jak se to mělo s hrdinčiným prokletím.

Přesně nevím, jak bych knihu shrnula, protože z ní mám poněkud rozporuplné pocity. Kniha není žádné terno, ale po zamyšlení musím říct, že nápad a i provedení autorky bylo víc než dobré, i když má očekávání byla pravda trochu jiná. Ale zase třeba jména, co autorka místy zvolila byla pěkně krkolomná. A taky vy co jste knihu četli, tak nesnášeli hrdinčinu matku? Tedy já vím, že to tam tak být muselo, ale fakt jsem si o ní nemyslela zrovna nejlepší věci. Každopádně Procitnutí je vyloženě odpočinková knížka, kterou máte přečtenou za chvilku a já myslím, že i přes těch pár výtek se jedná o knížku, kterou stojí za to si přečíst, protože je to zase něco jiného a nového a na nic podobného už pravděpodobně ani nenarazíte.

Moje hodnocení: 7/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

1 komentář:

  1. Mne sa lúbili tie denníkové zápisky 8)
    niekedy som si síce neuvedomila koľko času prebehlo, ale to ani pri iných knihách 8D

    OdpovědětVymazat