sobota 12. ledna 2013

Modrá krev - Melissa de la Cruz

Série: Modrá krev
Díl: první
Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 240

Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejich vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička; otce Schuyler nikdy neviděla a matka leží už dlouhá léta v kómatu. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky - modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu - nejsou tak úplně lidé.
Mají styl moc, peníze - a sužuje je podivná žízeň. Osud rozehrává v kulisách New Yorku příběh, v němž účinkují láska, nenávist, naděje, smrt i fascinující tajemství, které navždy změní život všech, kterých se dotkne.





Vše začíná, když umře studentka Aggie, jen tak mimochodem i kamarádka Mimi Forceové. To by asi samo o sobě nebylo zas až tak zvláštní. Aggie se prostě mohla předávkovat. Ale právě kvůli této události se mnoho dalších studentů dozví, že nejsou tak úplně lidé. Mnohým z nich se tím vysvětlí spousta věcí. Modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a výpadky, když se to stane a chuť na syrové maso. Schuyler to však přijde obzvlášť divné. Její rodina je slavná a kdysi byla i hodně bohatá. Přesto Schuyler většina studentů opovrhuje. To jí však příliš nevadí - má úžasného nejlepšího kamaráda Olivera (také Dylana, ale ten se přeci jenom přistěhoval teprve nedávno) a víc ke štěstí nepotřebuje. Zdánlivě. Žije jenom s babičkou a její matka je už dlouhá léta v kómatu. A ke všemu tomu přibývá i podivných útoků...

Kniha je psána v er formě. Až na okamžiky, které jsou vypsány z deníku Catherine Carverové z roku 1620. Zprvu zápisky z deníku nedávají velký smysl. Fakt jsem nevěděla, jak si spojit cosi, co se odehrálo už v sedmnáctém století, s tím co nám dává to dvacáté. Potom už se to ale všechno začne vyjasňovat a všechno to do sebe začne zapadat. Do jisté míry bych knihu Modrá krev přirovnala ke Gossip Gilr. Až na ten rozdíl, že tady nejsou studenti jenom krásní, bohatí, chytří a fotografování do časopisů. Jsou to Modrokrevní.

Hlavními hrdiny bych nazvala především Schuyler Van Alenovou a Mimi Forceovou. Tyto dívky by se nemohly lišit víc. Stejně tak jako si Mimi zakládá na nejnovějších trendech, si Schuyler zakládá na nedělních návštěvách své matky v nemocnici. Schuyler není zrovna oblíbená, ale má dva kamarády, na které se může spolehnout. Módě nevěnuje přílišnou pozornost a kapesného se jí také moc nedostává. Je ale pohledná a toho si někdo nemohl nevšimnout. Zato Mimi si zakládá  na tom mít všechno tip ťop. Musí být stále ta nejlepší a je tou na kterou si lidé ukazují na ulici, jak je krásná a sebevědomá. Stále je obklopena houfem "kamarádek" a kluci z ní šílí. Čehož také patřičně využívá. A nejzranitelnější je, když se jedná o jejího bratra (přesněji dvojče) Jacka. Ale jedno mají společné: nemůžou se vystát.

Vytvořené postavy se mi líbily. I když fakt, že se Mimi podobá Blair Waldorfové je nepřehlédnutelný. No dobře, možná si to tam jen tak dosazuju, jak se mi to líbí, ale v těch dvou je prostě cosi stejného. Tím však myslím, že podoba postav s Gossip Girl končí. Potom už je veškerá ta podobnost ve vytvořeném prostředí. No a vzhledem k tomu, že se děj odehrává v New Yorku, není tak divné, že si knihy prostě jsou tak trochu podobné. Každopádně zpátky k postavám. Oblíbila jsem si Mimi, protože to byla prostě ta potvora knihy a stejně tak Schuyler. Ale bylo tu mnohem víc dobrých postav, o kterých by stálo za to se zmínit. Například Bliss - "kamarádka" Mimi, o níž se v knize také často psalo. I když to teda neměla vůbec lehké. Nebo Jack. Ach - kdyby se někdy nechoval jako naprostý trouba (no dobře, má pro to své důvody, ale stejně...) tak by byl úplně k sežrání. Jack je idol všech holek na škole, ale to je mu úplně jedno. Je chytrý, vtipný a umí si velmi rychle dát dvě a dvě dohromady. Ale také umí sám sobě skvěle lhát a zatloukat.

Kniha Modrá krev je psána zajímavým, poutavým stylem. Jasně, trochu povrchním, ale ke knize se to prostě hodí. O zvraty tu také není nouze. Nedá se říct, že by se někdy něco nedalo předvídat, ale přesto se jednalo o povedené zápletky a nápady to nebyly špatné. A navíc děj rychle plynul a po řádném začtení už se kniha četla v podstatě sama. Celkově se jedná o velmi čtivou knihu.

V konečném hodnocení můžu říct, že mě kniha velmi mile překvapila. Rozhodně jsem od ní nečekala tolik, i když má recenze vesměs kladné. Nebylo tam nic, co by mi vyloženě vadilo. A také autorčino pojetí celého příběhu bylo skvělé a úplně jiné. Vlastně i samotný nápad autorky byl velmi dobrý. Ani mi nevadí, že to je jako Super drbna. Samotnou mě překvapilo, jak moc se mi kniha líbila. Asi ne všem sedne svým stylem, ale každopádně ji doporučuji.

Moje hodnocení: 8,5/10

Žádné komentáře:

Okomentovat