neděle 16. prosince 2012

Jak zabít milionáře - Nancy Martin

Série: Nora Blackbirdová
Díl: první
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 192

Mladá ctižádostivá novinářka Nora Blackbirdová patří do filadelfské smetánky. Ve "Vyšší" třídě však není všechno tak skvělé, jak se na první pohled může zdát. Nora splácí dluhy, které jí zanechali rodiče, a navíc objeví během jednoho večírku tělo zavražděného miliardáře, sběratele umění a starého rodinného přítele. Rozhodne se, že za každou cenu zjistí, kdo je vrah. Podaří se Noře odhalit pravdu? Co skrývá údajný mafián Michael, který se snaží Noru získat?











Rodiče Nory prohýřili, co se dalo. Každé z dcer něco odkázali a potom odjeli. Nora - jakožto nejzodpovědnější ze sester - dostala do vínku rodinnou farmu, u které musí splácet dluhy. Zoufalá situace přinutí Noru jednat. Musí si sehnat práci. Tu jí poskytne milionář Rory, s kterým se Nora zná už od malička, ve svých novinách. Na jedné z akcí se rozhodne dostrkat svého šéfa dolů, protože Peach, která má k Rorymu blízko, je z něho naprosto zoufalá. V jeho ložnici ho však najde mrtvého. A všechno nasvědčuje tomu, že to byla vražda. Noru jakožto osobu, co našla Roryho a také osobu, která se umí chovat v těch vyšších třídách, požádá detektiv Bloom o jakousi pomoc. A Nora souhlasí, protože je odhodlaná za každou cenu zjistit, kdo je vrah. A jak do toho všeho zapadá Michael Abruzzo?

Kniha je psána v ich formě - to už jsem doopravdy potřebovala. Bylo uvolňující číst hrdinčiny myšlenky. Je fakt, že se jedná o detektivku. Ale o takovou uvolňující a místy vyloženě odlehčenou. I vzhledem k žánru se podle mě v knize docela hodně popisovalo. Někdy trošku povrchně, ale přesně tak to bylo dobře, protože přece jenom se jedna o vyšší třídu a od té se tak nějak povrchnost očekává. Hluboké myšlenky by tu byly jako pěst na oko.

Hlavní hrdinka Nora mi začala být sympatická prakticky na začátku knihy. Myslím, že druhá kapitola. Obdivovala jsem s jakým klidem přijala tu skutečnost, že její sestra Libby demonstruje kvůli pozemku, který prodala. Nora má svůj smysl pro humor, většinou je vyrovnaná a také často omdlívá. Celkově mi přišla z těch tří sester taková nejrozumnější - ne, že by neměla slabší chvilky. Libby na můj vkus byla až příliš lehkomyslná, autorka ji označila jako velmi podobnou jejich matce, s čímž souhlasím. A nejmladší ze sester Emma byla až moc úžasná. Musím, ale říct, že se mi vztah tří sester líbil. Místy tak trochu na ostří nože a neměly schůzku, z které by aspoň jedna neodešla naštvaná, ale stejně byly ochotné jedna druhé pomoct. A také se mi líbilo to prokletí Blackbirdových žen (vdov).

Opravdu úžasné byly vytvořené postavy. Skvěle jsem si uměla představit, jak žijí ten svůjch povrchní perfektní život, který ve výsledku vlastně tak úžasný být ani nemusí. Ve městě, ve kterém Nora žije, jednoduše stačí mít dobré jméno. To vás dostane kamkoliv, i když zrovna nemáte své nejlepší období. Rory Pentergrast nepochází z takové rodiny, ale má peníze, sbírá umění, je dobrým přítelem mnoha lidí, ale v cestě nahoru si také stihl udělat pěkných pár nepřátel. Souvisí to s novinami? Nebo jeho sbírkou? A nebo je motiv mnohem jednodšší: třeba peníze, kterých má Rory víc než jen dostatek? A pak Abruzzo. Říká, že byl Roryho přítel, ale Nora neví, co si o něm myslet. Zvláště teď, když od ní koupil kus pozemku, na kterém pak udělal autobazar a vypadá to, že chce Noru získat.

Jak zabít milionáře možná není knížka, co není zrovna neprůhledná. Ale také se nedá říct, že by byla. Autorka totiž spoustu situací, které by se byly daly očekávat, umí naprosto skvěle poddat. Děj je navíc plynulý a to s autorčiným stylem přidává knize na čtivosti. Kniha si místy zakládá na správném postřehu. Ten když máte, vraha můžete odhalit snad už v polovině knížky. Mě tam začal být někdo velmi podezřelý, no a v posledních několika stránkách (deset? patnáct?) se mi to potvrdilo.

Celkově se mi kniha líbila. Myslím, že jsem u ní konečně zažehnala svoji čtenářskou krizi. Líbí se mi originální obálka, která rozhodně zaujme stejně jako zajímavý název. Kniha měla spád, stránky se otáčely prakticky samy, když už jsem si zvykla na autorčin styl psaní. Autorka navíc skvěle zvládla vytvořit atmosféru a své postavy. Kniha má ještě dalších šest dílů, tak jsem dost zvědavá na pokračování. V konečném hodnocení můžu knihu jen doporučit.

Moje hodnocení: 8,5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

2 komentáře: