pondělí 1. července 2013

Rudá jako rubín - Kerstin Gierová

Série: Drahokamy
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 336

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.













Gwendolyn to ve své rodině plné tajemství nemá vůbec lehké. Je tak trochu ve stínu své sestřenice Charlotte, ale ani v nejmenším jí to nevadí. Charlotte už co nevidět začne cestovat časem, na což byla už od svého dětství pilně připravovaná. Představa, že tohle všechno mohlo být na ní, je pro Gwendolyn nepředstavitelná. Tím je pro Gwendolyn horší, že má každou chvíli pocit jako na horské dráze a závratě, protože to všechno by se přece mělo dít Charlotte! Když sestřenku odvádí ze školy kvůli bolestem, nepochybuje o tom, že Charlotte každou chvíli skočí napříč časem. Když ale později téhož dne jde ulicí a znovu ji přepadne zvláštní závrať, najednou to není ta známá ulice, přestože je jí velmi podobná. Tím Gwendolyn dochází strašná skutečnost. A to že časocestovací gen nezdědila Charlotte, ale ona sama.

Hlavní hrdinka Gwendolyn mi byla už od začátku knihy hodně sympatická. Dlouho se mi nestalo, že bych se s hlavní hrdinkou tak lehce sžila. Gwendolyn je ten dokonale naivní typ hrdinky s neuvěřitelně výborným smyslem pro humor. A i přesto, že vyrůstala v rodině, která je samé tajemství, není tím nijak zvlášť poznamenaná. To je jedna z věcí kvůli kterých má u mě velké plus. Protože kdyby si o všech těch tajemstvích nepovídala s kamarádkou Leslie, nebylo by to vůbec ono. Navíc byla Gwendolyn tak nějak úžasně přirozená a na nic si nehrála. A málem bych zapomněla, že Gwen vidí duchy. Což jí pochopitelně nevěří nikdo jiný než nejbližší část rodiny a její kamarádka. Celkově můžu říct, že na mě postavy dohromady udělaly obrovský dojem. Byly uvěřitelné a místy také nepředvídatelné. Hlavně u Gwen to bylo dost výrazné, protože přece jen je kniha vyprávěna z jejího pohledu. Třeba takový Gideon je absolutně úžasný. Je jasné, že když měl celý život jasnou představu o tom s kým bude časem cestovat, je pro něj trochu šok, že jeho společnicí nebude Charlotte, ale Gwendolyn. Tímto jsem ho omluvila v částech, kdy se choval jako osel, protože jinak jsem si ho zamilovala a Gwen ho šíleně závidím. Trochu jsem tedy nepochopila autorčinu úchylku ve jménech na G (jo je jich tam fakt hodně) ale to je absolutní banalita.

Už samotný prolog knihy je úžasný. Může být trochu matoucí (vlastně hodně) dokud nemáte knihu přečtenou. Ale tím víc jste potom překvapeni, jak to do sebe všechno začíná zapadat a dávat smysl. Prolog totiž nevypráví Gwendolyn, ale autorka a to o naprosto cizích lidech. Ale hned je jasné, že budou nějak důležití pro děj. Celou knihu jsem byla zvědavá, jak se to vyvine a jaká bude role těch cizinců. Nakonec jsme se tedy něco málo dozvěděla, ale na víc si musím přečíst Modrou jako safír, na kterou se upřímně strašně těším. Tato kniha, když to tak vezmu, u mě zvládla dokonale shodit všechny sci-fi, co se nějak soustřeďují právě na cestování časem. Skvělé bylo, že se tam neobjevovaly žádné technické názvy ani nic podobného. Vyprávění neskutečně rychle plynulo, bylo zábavné a vtipné, místy trochu odlehčené a nejen to. V celém příběhu se toho skrývá mnohem víc a já to miluju. A co teprve, když se Gwendolyn zamiluje. Styl autorky je příjemný a krásně se čte. Děj je plynulý a než si to uvědomíte, jste na konci knihy. Je zajímavé, že se vlastně celá knížka odehrála jenom v několika málo dnech.

Už jsem zmiňovala, že obálka je prostě úžasná? Protože ona je! Pravda. Je růžová - nemám nic proti růžové (vážně ne!), ale také ji přehnaně nevyhledávám - ale to jde stranou. Teď když ze všech obálek zírají nějaké obličeje (popř. jejich části) nebo zamilované páry, je tohle příjemná změna. Všechny barvy dokonale ladí a celá ta obálka je tak neobvykle pojatá. Další věc, co se knize musí přičíst k dobru.

Docela jsem se do knihy bála pustit, ale během dneška jsem ji měla přečtenou a musí říct, že jsem prostě a jednoduše nadšená! Po tom úžasném konci jsem ještě víc zvědavá na další díl, který je údajně ještě lepší. Což nechápu, protože tohle je dokonalost. Měla bych dát devět, protože věřím, že Modrá bude vážně lepší, ale nemůžu, protože to bylo tak úžasné, že si to pouhých devět nezaslouží. I deset je totiž málo. Kdo knihu nečetl, přichází doopravdy o hodně.

Moje hodnocení: 10/10

1 komentář: