neděle 7. října 2012

Říše temnot Prokleté sestry - L. J. Smith

Série: Říše temnot
Díl: druhý
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 248

Říše temnot není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně  nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší přítel  může být jedním z nich - jak zdrcující.
Zákon Říše temnot je naprosto jasný: lidé se nikdy nesmějí dozvědět, že Říše temnot existuje. A její příslušníci se nesmějí zamilovat do člověka. Porušení zákona má strašlivé důsledky.
Tři sestry už nebaví život upírek a rozhodnou se pro útěk. Chtějí žít stejně jako jejich teta a živit se pouze zvířecí krví. Za porušení přísných zákonů je však čeká trest, který chce vykonat jejich bratr Ash. Ve chvíli, kdy se jedna ze sester zamiluje do obyčejného chlapce a Ash do obyčejné dívky, není pro nikoho cesty spěch. Říše temnot má svá pevně stanovená pravidla, a kdo je nedodrží, bude za to pykat. Proč musela zemřít teta upířích sourozenců? Mají šanci odhalit pravdu a zachránit si tak život?



Tři sestry se ještě doma rozhodli pro útěk za tetou, která se živí zvířecí krví. Už je unavuje to, že jsou pořád doma zavřené a ještě aby tam čekaly na sňatek! Když se o jejich útěku dozví jejich bratr Ash, je mu hned jasné, kam se jeho sestřičky poděly. Musí u tety na statku všechno do týdne vyřešit, jinak to Quinn oznámí radě starších a všechno by to mohlo být strašlivé následky. O to horší je, že on sám tam poruší jeden z nejhorších zákonu: zamiluje se do člověka. A není sám. Jedna ze sester je na tom stejně jako on. Brzy se dozvídá, že jeho sestry našli tetičku mrtvou. Kdo zabil tetičku Opal? Pravdu musí odhalit všichni společně a to do jediného týdne. Vrah může být kdokoliv. A v ohrožení života jsou najednou všichni upířští sourozenci. Do toho všeho se stále plete Mary-Lynnette a její bratr Mark.

Mary-Lynnette miluje noční oblohu. Často chodí se svým teleskopem na kopec a pozoruje hvězdy. A teď když měsíc vychází tak pozdě, je to prostě ideální. A právě díky tomu, že byla na kopci si všimla, že neteře paní Burdockové už dorazily. Všechny jsou krásné a přitom každá úplně jiná. Ale Mary zajímá pytel, v kterém dívky něco nesou ven. Je to podlouhlé - snad tak metr padesát. A v tu chvíli Marry-Lynnette dostane podezření. Co když je v tom pytli paní Burdocková? Dívky pytel zakopou a nemají ani tušení, že je při tom někdo viděl. Marry chce za každou cenu zjistit, co to dívky zakopaly a kde je paní Burdocková. A všechno se zamotá snad ještě víc, když se seznámí s jejich bratrem Ashem.

Hlavní hrdinkou v této knize byla Marry-Lynnette. Ale v knize se setkáváme i s vyprávěním Ashe a Nefrit - jedné ze sester. Mary mi byla mnohem sympatičtější než Poppy, i když to taky nebyla žádná bůhvíjaká hrdinka. Člověk ji někdy tak úplně nechápe a dost dobře může být z jejího počínání zmatení, protože co ta holka někdy vyváděla! Ale jinak je to docela chytrá holka. A myslím, že i dobrá starší sestra. Ten její brácha mi na začátku přišel sympatický. Ale v průběhu knihy mi začínal čím dál víc připadat jako malé dítě. Pořád že něco nechápe a jak se zamiloval - měla jsem ho docela dost.

Musím říct, že kniha byla mnohem lepší než první díl. Bylo tam víc akce, víc se toho dělo. A možná to bylo i tím, že hrdinka byla prudčejší než Poppy. A nebo to možná bylo tím, že moje nejoblíbenější postava z minulého dílu Ash tu dostala více prostoru. Děj se vůbec netáhl. Vlastně těch 246 stránek byl jenom ten jeden týden a to není tak špatné. Navíc je Mary ten typ hrdinky, co prostě všechno musí vědět, všechno musí vidět, takže její myšlenkové pochody nebyly zas tak nepříjemné. (I když bych ji čas od času nakopla do holeně - kdo přečetl, pochopí.)

Docela mě ale zklamalo, že když už autorka napasovala do knížky dvě zamilování upíra do člověka, proč alespoň jedno nebylo o špetičku víc rozvedené. Třeba mezi Ashem a hlavní hrdinkou to nebylo zas tak moc špatné. No budiž. Každopádně jsem na konec zírala s otevřenou pusou, protože to jsem od autorky po přečtení prvního dílu nečekala, že by to neskončilo absolutním happyendem. I když zrovna v tomhle díle by trochu pozitivnější konec nevadil, ale myslím, že je dobré, že i L. J. Smith umí své čtenáře ještě překvapit. Ten konec - asi to bylo jedno z těch lepších zakončení.

Ash si mě v tomto díle zase získal. Hlavně na začátku. A i v průběhu vlastně. Protože čtenáři vědí, že tenhle kluk nemá žádnou svatozář. Vlastně je spíš arogantní, nafoukaný a nemá rád lidi. Možná právě proto, že se bojí, že by mezi nimi mohl nalézt svoji Spřízněnou duši. Jaké bylo v knize jeho překvapení, když se doopravdy zamiloval a to do obyčejného člověka.

Obálka k této knížce se mi líbí ještě víc než k dílu prvnímu Tajemství upírů. Hlavně to oranžové oko a plameny. Ale nejdůležitější součást obálky je pochopitelně ta temná mlha - vždyť je to Říše temnot. Akorát mě v knize docela štvaly gramatické chyby. Vlastně jich tam nebylo tolik, ale když už na nějakém dvojlistu narazíte na chybu, je možné, že tam bude i druhá a třetí.

Nakonec knížka byla docela dobrá. Nebyla skvělá - pořád trochu horší než Temné vize - ale byla mnohem lepší než první díl této série a četla se mi mnohem příjemněji, protože jsem od začátku věděla, že tam bude Ash a že se to všechno zašmodrchá. Také se mi líbilo, jak L. J. Smith nakonec odhalila vraha tetičky Opal. Stále je kniha takovým odpočinkovějším čtením, ale na příliš dlouhé odpoledne je ideální.

Moje hodnocení: 6/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat