sobota 22. září 2012

Plavba Jitřního poutníka - C. S. Lewis

Série: Letopisy Narnie
Díl: pátý
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 264

Edmund a Lucie museli trávit letní prázdniny se svým příšerným bratrancem Eustacem a byli z toho zoufale nešťastní. Jednou sklesle hleděli na obraz korábu s drakem na přídi, když tu náhle zavál vítr a loď se zlehka rozkolébala. Vzápětí rám zmizel a všechny tři děti byly strženy do vln. Z lodi jim kdosi hodil lano a ony se po něm s námahou vyšplhaly do bezpečí na palubu.
Když se Lucinka usadila ve své kajutě, věděla s jistotou, že je čeká báječná doba. A měla pravdu: loď patřila princi Kaspianovi, který se vypravil hledat sedm přátel svého otce, ztracených před dávnými lety na nebezpečné plavbě k Východním ostrovům.








Edmund a Lucie Pevensieovy musejí strávit celé letní prázdniny u svého strašného a protivného bratrance Eustace. Jednou, když seděli v Lucinčině pokoji a obdivovali obraz na zdi, na kterém byla (nebo jim tak aspoň připadala) Narnijská loď, si zase povídali o Narnii. To že tam nemůžou jejich dva sourozenci, přece nemůže znamenat, že už by se do Narnie nikdy nedostali! A tak když byl Eustace zase mimořádně protivný, najednou začal z obrazu vát vítr, potom je zalila vlna a najednou všichni byli za rámem obrazu v moři. Z lodi jim hodili lana a sourozencům Pevensieovým hned, jak spatřili mladého krále Kaspiana došlo, že jsou skutečně zpátky v Narnii. Král se se svou družinou vydal na moře, aby našel sedm ztracených pánů, které jeho strýc poslal zkoumat moře a objevovat další území. To jim samozřejmě přišlo úžasné! Samy byly nejdál na Osamělých ostrovech, když byli král a královna. Bohužel se do Narnie dostal i ten syčák Eustace, který se snaží být za každou cenu protivný.

V knize Princ Kaspian bylo velmi jasně napsáno, že všichni Telmařané mají hrůzu z moře. Prvotní strach vzešel z toho, že samozřejmě věděli, že velký lev přichází přes moře. A dalším důvodem snad byli všechny ty temné lesy kolem. Každopádně ještě za vlády Kaspiana IX. žilo v Narnii sedm pánů, co se nebálo moře. Proto,  když byl král Kaspian mrtev, poslal Miráz všech sedm pánů zkoumat Východní moře a pevniny. Do Narnie se podle jeho plánů nevrátili. A Kaspian X., když nastolil v Narnii mezi Telmařany a Narniany mír, směl na rok a den zkoumat východní vody a najít všech sedm ztracených pánů z Narnie.

Doporučuji si na začátku knihy bedlivě prohlédnout mapu "První část plavby" a také "Plán Jitřního poutníka", protože se pak někdy můžete dost ztrácet ve výrazivu toho, co na lodi je. To potom listujete na samý začátek knihy a snažíte se si to v hlavě urovnat a není to příliš příjemné. Kniha je zase o něčem úplně jiném, protože valnou část celé knihy trávíme na moři a nebo při objevování a zkoumání dalších a dalších ostrovů. V knize je hodně nebezpečí, protože kdykoliv se vylodí na dalším ostrově, pochopitelně to v sobě má jisté riziko a také je plná tajemna, protože není takové objevování jedna velká záhada? Též je tento díl hodně poučný, protože dokazuje, že úplně všechno (a všichni) se můžou změnit. A přestože v Anglii zase uběhl pouhý rok, v Narnii uběhly tři. No každopádně je to určitě pro všechny lepší než kdyby uteklo dalších tisíc podobně jako v Princi Kaspianovi.

Hodně se mi líbilo, že v knize dostal více prostoru myšák Rípčíp. Bez něj by totiž určitě mnoho věcí zůstalo neprobádáno. Byl vlastně nejsympatičtějším hrdinou knihy, když se to vezme kolem a kolem. Snad jen o trochu méně úžasní mi přišli Ňomopodi. Já kdybych jim měla vládnout bych se z nich sice asi zbláznila, ale asi právě proto se mi tak líbili.

Dále bych ráda zmínila Eustace. Tedy ten byl zprvu jako velmi otravná osina v zadku! Ale pochopitelně by se nedostal do Narnie, kdyby tomu nemělo být jinak. A že si toho nakonec na té plavbě protrpěl opravdu dost, snad ani nemusím říkat. Každopádně si nelze nevšimnout, jaký velký posun Eustace v Narnii udělal. Zažil tam spousty dobrodružství a všechny na něm pochopitelně zanechaly nějakou stopu. Některá menší a některá opravdu velkou!

V tomto díle je ke konci také něco, co je zmíněno v knize další. Ale není to nic, co by bylo příliš zásadního pro děj v dalších knihách. Naopak. Ale v knize Stříbrná židle si toho určitě všimnete. Snad můžu říct, že se to odehrálo na Ramandúově ostrově. Ale jak už jsem říkala nic zásadního to není.

Obálka není tak úžasná jako u jiných dílů, ale přesto je velmi zdařilá. Je na ní plující Jitřní poutník v takové podle mě jednodušší podobě. Nad názvem knihy je mapa (možná to víc připomíná glóbus) se zaznamenanou cestou po Východních mořích. Dále jsou na knize dva obličeje - to asi bude symbol těch ztracených pánů. No a úplně dole je samozřejmě tvář lva.

Kniha se mi moc líbila. Líbil se mi konec, charaktery byly také krásně vykreslené, líbily se mi spory mezi Eustacem a Rípčípem, který se tam jen tak mimochodem zachoval báječně. A celkově je tohle velmi dobrý díl, protože se v něm pořád něco děje. Knihu autor napsal jako třetí, takže byla psána hned po Princi Kaspianovi a už se též dočkala svého filmového zpracování (hodně jiného než kniha.) Zkrátka vám knihu můžu jenom doporučit.

Moje hodnocení: 9/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

1 komentář:

  1. Táto kniha je mojou obľúbenou z Narnijskej série 8)

    OdpovědětVymazat