sobota 15. září 2012

Lev, čarodějnice a skříň - C. S. Lewis

Série: Letopisy Narnie
Díl: druhý
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 200

Starý profesor skutečně vypadal, jako by žil ve svém vlastním světě, a nechal děti hledat si vlastní zábavu v obrovském domě na samotě. Byl to dům, který vám připadá nekonečný, a člověk tu narazil na spoustu nečekaných míst: na desítky ložnic, ale také na hrozně dlouhou místnost plnou obrazů, kde bylo i celé rytířské brnění, na pokoj ověšený zelenými čalouny, kde v rohu stála harfa, nebo na celou řadu navzájem propojených pokojů, které byly plné knih. Jeden pokoj však byl úplně prázdný až na velkou skříň. Lucinka se rozhodla ji prozkoumat a jak se prodírala mezi kabáty, všimla si, že jí něco křupe pod nohama. Sklonila se, aby to ohmatala, ale místo aby ucítila hladké tvrdé dřevo, dotkla se něčeho měkkého, sypkého a velice studeného. Také na ni padalo něco chladného a měkkého. Vzápětí zjistila, že stojí uprostřed lesa, je tma, pod nohama má sníh a vzduchem poletují vločky. Tak se dostala do podivné, magické země jménem Narnie.


Čtyři sourozenci Petr, Zuzana, Edmund a Lucie se museli přestěhovat z Londýna kvůli náletům do domu starého profesora na venkov. Myslí si, že to bude na venkově skvělé a že další den venku určitě všechno prozkoumají. Jenže další den jenom pršelo a tak se děti rozhodli prozkoumat profesorův dům, protože byl veliký a rozhodně by se v něm dalo narazit na dost zajímavých věcí. Když najdou úplně prázdný pokoj, v kterém je jenom jedna šatní skříň, všichni z něj znovu odejdou. Jenom Lucinka zůstala a říkala si, že by skříň mohla stát za prozkoumání. Dveře kupodivu nebyly zamčené a tak vstoupila dovnitř. Prodírala se kabáty, když se o ni najednou už neotíraly kabáty, ale větve stromů. A najednou stála v lese, pod nohama jí křupal sníh a o kus dál svítila pouliční lampa. Tak se dostala do Narnie poprvé.

Tuto knihu autor napsal jako úplně první díl Narnie a je dost dobře možné, že když někdo nepřečetl celou sérii Narnie, alespoň tento si přečetl, protože je asi nejznámější a navíc už se dočkal i filmové podoby, což mnoho příznivců filmu mohlo k přečtení knihy dovést. A pochopitelně jako první napsaný díl je i nejvíce originální. Knihy Narnie sice nezapadají do toho typického fantasy, ale vysloužily si velmi dobré jméno.

V knize figurují dva jednodušší faktory a tím jsou dobro a zlo. Aslan je pochopitelně ten dobrý, ale je tu ještě Bílá čarodějnice a ta je zlem skrz naskrz prolezlá. Narnie už dlouho nezažila jaro, léto nebo podzim. Čarodějnice v ní stále udržuje zimu a co je nejhorší: zimu bez toho aniž by byly Vánoce! Všichni ti na straně dobra jí nenávidí a doufají, že její vláda brzy skončí, což by se mohlo stát, když se do Narnie dostávají dva synové Adamovy a dvě dcery Eviny. Problém je v tom, že možná ne všichni z nich o tuto výsadu stojí. Čímž jsem nakousla snad tu nejdůležitější zápletku knihy, protože se díky tomu sehraje něco velmi zásadního.

Kniha - jako všechny od Lewise - se čte doslova sama. Navíc má jenom dvě stě stránek takže doopravdy pohoda jazz. Navíc se mi v autorově stylu strašně líbí, jak tam někdy opatrně vstoupí do příběhu s nějakou poznámkou. Člověk se pak ještě lépe dostává nejen do samotného příběhu, ale i do doby, kdy se odehrával, což je pochopitelně velké plus.

V této knize je ze všech ostatních dílů nejvíc znát, že byla psána s náboženským motivem. Nebylo by to určitě tak výrazné nebýt jisté věci, co se v knize udála a byla velice důležitá pro její konec.

Děj v této knize dokonale navazuje na knihu Čarodějův synovec, i když o nějaké desetiletí později. Protože jak už jsem psala u Čarodějova synovce - autor si dokonale zakončil díl první tak aby všechny události v druhém dílu byly nějak opodstatněné. A - já si nemůžu pomoct - zase se mi moc líbil konec. Protože určitě nebyl očekávaný a čtenáře tím mohl autor dost dobře překvapit.

Obálka ke knize se zase dokonale hodí. Je celá taková sladěná do zimních studených barev, což je dost trefné, vezmeme-li v potaz, že už je v Narnii tak dlouhou dobu zima. Dále je na ní dům Bílé čarodějnice a všechny ty sochy a předpokládám, že ta tvář na obálce též náleží čarodějnici, protože přesně, jak je popsána v knize, má bledou kůži a rudá ústa. Na obálce jsou vločky - každá s naprosto jiným zdobením, což oceňuji. A dále pochopitelně nechybí lví hlava.

Kniha se mi moc líbila. Osobně si myslím, že tento díl jsem ze všech četla nejčastěji, takže už to pro mě nebylo zase takové překvapení, ale stejně jsem ráda, že jsem se ke knize zase dostala. A když tak vidím ty obrázky tady, myslím, že se podívám znovu i na filmovou verzi. Sice není tak dobrá jako kniha - to je prostě tak - a také je v tom dost věcí jinak, ale stejně se mi líbí. Knihu můžu jenom doporučit, protože je stejně jako celá série prostě úžasná!

Moje hodnocení: 8/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat